• Zpěvu a klavíru se věnuje od 6 let.
• V první kapele začala zpívat již ve 14 letech.
• Vystudovala muzikologii,hudební teorii a pedagogiku
• Tajemství profesionálního zpěvu objevila při účinkování v Německu
  a Holandsku.
• Zpívala rock, metal, vážnou hudbu, jazz, spolupracovala s Václavem Kramářem (doprovodná kapela Pavla Šporcla Sporcelain, Ostaš), Markem Abrahámem (Fleret), Pavlem Břízou (Petr Bende Band),
  Jakubem Šimáně (Javory Beat), Martinem Pospíšilem (Model Bazaar),
  Tomášem Pálkou (Konvergence) nebo Tomášem Bayerem (Narcotic
  Fields). Momentálně se zaobírá vlastní tvorbou.
• Vyučuje ve třech jazycích, česky, anglicky a německy.
• Věří, že hudba je léčivá a v dnešní hektické době
  nás přirozeně navrací zpět k nám samotným, do našeho nitra.
• Je odbornicí na lidský hlas s holistickým přístupem k žákům a propagátorkou koncepce Terapie zpěvem
• Věnuje se vlastním hudebním projektům a především inspiruje lidi kolem sebe k opravdovému životu

Náruč hudby mne obejmula již v dětství.

Rodiče mne uvedli do fascinující atmosféry koncertů již v raném dětství.
Ráda na ty chvíle vzpomínám. Stála jsem v němém úžasu a nasávala jinou
realitu života umělců a muzikantů. Na jednom koncertě jsem se ptala rodičů:
“Ta paní, která zpívá, je opilá ?” Bylo mi řečeno, že to takhle zpěváci mají,
že je to prožitek z hudby a ze zpěvu. Když jste na pódiu, dostáváte se do jiné
životní role, už nejste jen matka, dcera, či partnerka, většina zpěváků jsou
v té chvíli ve stavu tranzu. A já jsem tomu naprosto propadla.
V té chvíli jsem věděla, že hudba je můj život a má vášeň.

Na vlastní kůži mám odžito, že největší přínos má stejně praxe. Vykročit
a začít. Propojuji teorii s praxí, díky které dnes vím, jak
katapultovat mé studenty k úspěchu.

Věřím, a z praxe mám ověřeno, že hudba může být léčivá.
Hlavně ta původní, s přirozeným laděním, nás zklidňuje a posouvá
i v jiných oblastech života dál. Hudba je láskyplný autentický ostrov, který
funguje jako protiklad k šílenému uspěchanému světu. Stačí se zklidnit
a být se svým hlasem, s hudbou.

Původně jsem se učení zpěvu vůbec nechtěla věnovat. Na studiích jsem
se cítila jako rocková hvězda, a byla jsem přesvědčená, že moje budoucnost
je ve vyprodávání velkých stadionů.
Vzpomínám si jak jsem se vztekala, že “...nejsem žádná lidová škola umění,
ale zpěvačka”. Nakonec jsem ale zkusila předávat dál své umění a pomáhat
lidem otevírat cestu k lepšímu životu. S údivem jsem zjistila, že mi to jde 
a to dokonce velmi dobře. Žáci pod mýma rukama vzkvétali, a to nejen
pěvecky, ale i osobnostně, a já si uvědomila, že mám velký dar učit.

Podnikání přišlo tak nějak mimochodem. Do té doby jsem výuku zpěvu
provozovala jenom na částečný úvazek a snažila se pedagogicky působit
v různých institucích. Ale tam jsem byla nešťastná, a to ze dvou důvodů.
Ve výuce jsem vždy věděla, co a proč dělám a doslova mě mučilo, když
jsem musela jet podle nějakých nesmyslných tabulek, nebo mě nějaká
jiná zasloužilá pedagožka kárala za to, že používám mikrofon a přitom
ani nevěděla, že lidský hlas má dva rejstříky... 

Druhým důvodem bylo moje uvědomění si, že potřebuju pracovat s lidmi,
které mají o výuka zájem a chtějí na sobě pracovat. Těsně před tím, něž
jsem odešla naplno vyučovat zpěv jako OSVČ, jsem působila na gymnáziu
jako učitelka hudební výchovy a dost mě ničilo, že jsem učila studenty,
kteří nenáviděli celou školu a hudebku úplně nejvíc.
Při klasickém způsobu výuky se jim ani nedivím.

Moje výuka je jiná v tom, že nejsem klasický učitel zpěvu. Věřím, že zpívat
umí každý a proto šiju program na každého žáka zvlášť a beru i lidi, které
předtím 5 dalších učitelů odmítlo. Někdy mám spíš pocit, že vlastně ani
tak neučím, spíš pomáhám lidem dělat něco, co kdysi dávno všichni uměli
a pak to v návalu všech těch stresů a starostí zapomněli.
Důležitým aspektem mé práce s lidmi je ten terapeutický, dívám se vždy
na žáka celkově, nejen na to, jestli je schopen zazpívat ten a ten tón.